Tým organizátorů se v čele s panem Haraldem Lehnerem rozhodl tento ročník ozdobit především japonskými mistry hlavně proto, aby bylo možno porovnat kvalitu a styl práce Japonců s evropskými demonstrátory. Rozdíl je vcelku pochopitelný. Vychází především z dějin a historie pěstování v Japonsku a také z jejich národního a kulturního dědictví. Evropané se musí stále učit a přejímat nové a nové zkušenosti. Právě toto odděluje jednotlivé styly, protože i Evropané hledají své cesty, nové směry a styly pěstování. Ne všechny zkušenosti lze dopodrobna přejímat, jako hlavní příčinou je především jiné evropské podnebí, především zimování. Odlišné jsou i některé druhy rostlin, kterým evropské podnebí tolik neprospívá a pokud jsou zde pěstovány, vyžadují zvláštní péči.
Nobutaka KANEKO
Narozen 6.5.1951 v městě Sasagawa v prefektuře Chiba v Japonsku, kde vyrůstal uprostřed přírody. Jeho zájem o rostliny se projevoval již od dětství. Již ve třinácti letech se chtěl stát bonsajovým učitelem. Poté co v roce 1970 vystudoval gymnázium přešel do učení do známé zahrady " ICHI RAKUEN", patřící bonsajovému mistru Kazuichivi Kokubovi z Tokya. Po sedmi letech studií vstoupil pan Kaneko do Japonského bonsajového sdružení a dalších osm let práce s bonsajemi trvalo, než mu byl v roce 1985 udělen titul " Bonsajový učitel". Takovýto titul uděluje pouze Japonská bonsajová asociace. V roce 1985 se oženil s dcerou pana Nobura Kaneko, nejznámějšího bonsajového mistra ze zahrady "ISSEI-EN". Při sňatku zároveň přijal jméno rodiny Kaneko. Po smrti pana Nobura Kaneka převzal celou zahradu "ISSEI-EN".
Pro tvarování na bavorských dnech si zvolil asi osmdesátiletou Borovici lesní, která byla od roku 1986 pěstována v bonsajové misce. Rostlina byla pěstována panem Shozo Tanakou - japoncem žijícím v Itálii. Jak on sám řekl, tato rostlina byla pěstována pro zvláštní příležitost, která právě nastala. Jeho specializací je pěstování bonsají ze semen. Tuto metodu se naučil od mistrů v Japonsku a provozuje v evropských podmínkách( pozn. pěstování bosají ze semen je námět pro Bonsai revue č.1/2000). Již od počátku tvarování panovala velice neobvyklá atmosféra umocňovaná doprovodným výkladem v japonštině. Japonská překladatelka nebyla až tolik obratná ve speciálních bonsajových výrazech a tak si pan Kaneko pomáhal gesty, což bylo také velice neobvyklé. Od samého počátku bylo zřejmé jaký bude celkový charakter výsledného tvaru rostliny, ale excelentní práce s drátem a pečlivost , která je Japoncům vlastní, zajisté všechny upoutala. Sálem se nenesl zvuk frézy a nelétali třísky. Vše bylo decentní a důstojné tak, jak by se dalo očekávat od mistra takovéto kvality.
"Jak jsme to dělali my ... Pro nás, kteří jsme se po celý rok snažili přinášet na
stránkách Zahrádkáře aktuální informace z české bonsajové scény je
příjemné, že se BONSAI REVUE u Vás zabydlelo a stalo se nedílnou součástí Vaší
bonsajové práce. Řada telefonátů, dopisů či připomínek během setkání
s pěstiteli a milovníky bonsají nás inspirovala k „žádaným“ tématům a
článkům. Snad největší ohlas měli informace o suiseki. Je to pochopitelné,
protože se jedná u nás o dosud málo známé umění, které stejně jako třeba
japonské zahrady patří neodmyslitelně k bonsajím. Děkujeme Vám za všechny
ohlasy, rady, náměty a připomínky a do nového roku 2000 přejeme společně
s redakcí Zahrádkáře hodně pěstitelských úspěchů a příjemných chvil při
čtení Bonsai revue ... po celý
rok". Jan Stropnický a Michal Budík, Bonsai Academia |